Třezalka, výtečné bylinné antidepresivum

Právě se nám na loukách rozsvítily jasně žluté plochy se svatojánskou bylinkou, které se u nás říkalo také čarovník nebo krevniček. Třezalka tečkovaná (hypericum perforatum), podle anglických středověkých bylinářů „nejlepší bylina na rány“, prožila svou renesanci před třiceti lety, kdy byly objeveny její antidepresivní účinky.

Bylina svatého Jana, jak se třezalce také říká v lidové medicíně, získala své jméno podle červené silice, kterou objevíme, když mezi prsty rozemneme její listy a květy. Barvivo je obsažené v černých tečkách v okvětních lístcích, které uvidíme my "pokročilejší" jen s brýlemi :) Raní křesťané třezalku pojmenovali po svatém Janu Křtiteli, protože věřili, že z ní kanula krev 29. srpna, kdy byl popraven.

Je třezalka opravdu takový zázrak? Zřejmě ano. Už Plinius předepisovat třezalku přelitou horkým vínem na uštknutí, k vyvolání menstruace a zevně na popáleniny. Řekové a Římané věřili, že je třezalka ochrání pře kouzly čarodějnic, křesťané pálením byliny čistili vzduch od zlých duchů. Že by tušili obsažený hypericin působící proti špatné náladě? Mohli bychom vyjmenovat ještě množství dobrých zkušeností našich předků s třezalkou, ale bezpečně víme, že lidovém léčitelství se používá již déle než 2000 let, hlavně pro hojení ran, modřin nebo kožních problémů. 

Teprve v 80. letech minulého století se zjistily a vědecky potvrdily její vynikající účinky proti depresím. Bylo provedeno množství klinických studií a v jejich závěrech se uvádí, že antidepresivní účinky hypericinu v třezalce jsou opravdu významné a srovnatelné se syntetickými léky. Někteří bylináři doporučují třezalku také k léčbě virových onemocnění, například herpetu a HIV.

Pokud byste si chtěli bylinku svatého Jana nasbírat, je nejvyšší čas v nyní v srpnu.

Kvetoucí nať sbírejte po rozkvětu brzy za slunečného rána po uschnutí rosy, stojí-li Luna v Raku, Štíru nebo Rybách. Pokud to nestihnete, nic si z toho nedělejte. Stačí odpoledne, hlavně ať bylinka není mokrá. Kvetoucí natí je myšlená nadzemní část rostliny i s květem, ale u třezalky jsme odstranili dřevnatou část, délku tedy tak na 20 cm. Zavěste do kytice a sušte rychle ve stínu. Při sušení jiným způsobem by teplota neměla přesáhnout 40 st. C.

Třezalkový čaj

K vnitřnímu užívání připravujeme třezalkový čaj (nálev). Tiší mírné deprese, úzkost, neurózy a nespavost. Pozor, pokud používáte jiné léky na předpis, dohodněte se nejprve s lékařem nebo lékárníkem. Třezalka může ovlivňovat působení jiných léků. Během užívání se vyhýbejte sluníčku, třezalka způsobuje fotosenzitivitu, ale slyšeli jsme i názor, že se jedná o nepěknou pomluvu…  Třezalkový čaj si vařte ze sušené nati nejdéle 6 – 8 týdnů, pak si udělejte přestávku.

Janův olej

100 g čerstvé natě vložte do sklenice a zalijte 250 g lněného oleje. Dejte na okno vyluhovat, denně protřepte a zamíchejte. Po 14 dnech přeceďte přes plátýnko a vymačkejte. Olej by měl být krásně červeně barvený. Přelijte si jej do tmavé láhve a zazátkujte. Používejte na bolesti svalů, modřiny, popáleniny, můžete zkusit na ekzémy a masáže. Nikdy si olej nemažte na obličej a pokožku před tím, než půjdete ven, nebo si opatříte „krásné“ pigmentové skvrny. Zde fotosenzitivita skutečně funguje.

A ještě upozornění: Třezalku nepodávejte dětem mladším tří let. U starších dětí nebo u lidí nad 65 let začněte nejprve s malými dávkami, které postupně zvyšujte.

Zdroj: Wikipedie, Herber, Renta: Babiččiny bylinky, Castelman, Michael: Velká kniha léčivých rostlin, vlastní zkušenosti z moravských luk a hájů :)

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.